Já bych ty měsíce věnoval výrokům mistra velkouzenáře. Každý měsíc by byl ve znamení nějakého jeho názorového kotrmelce. Tedy od ledna 2020 asi takto:

Leden: corona neexistuje, je to jen hysterie. Ať nás Svoboda přestane strašit.

Únor: baže máme všechny zásoby zdravotnického materiálu v pořádku, ať se ODS stará o svý.

Březen: proboha, corona je tu, to nemohl nikdo tušit! Nemáme zdravotnický materiál! Co budeme dělat, ví to někdo? Třeba z opozice, že by nám poradili?

Duben: lidi, šijte roušky, prosím vás, vláda je totálně v loji. Nic nemáme, nic nestíháme, ničemu nerozumíme.

Květen: vyhráli jsme nad covidem, poděkujte za to nám a jenom nám. Za naši prozřetelnost a připravenost. Těch pár roušek, co si lidi sesmolili, byla jen kapka v moři. Bez nás byste už byli šeci mrtví.

Červen: jaká druhá vlna? Co po nás opozice chce? Nic se už nestane, ať přestanou otravovat. Jo a plošná opatření taky už nikdy nezavedeme, to slibuju.

Červenec: lidi, nejezděte na dovču do zahraničí. Nechte naše české peníze doma. Musíme se všichni semknout a nějak to vydržet.

Srpen: jsem na dovči v zahraničí, na vás nemám čas. A Monča letos už po čtvrtý, heč.

Září: jaké zas roušky, proboha, Vojtěch se zbláznil. Ten pude. Takhle mi stresovat voličskou základnu.

Říjen: lidi noste proboha roušky. V září už bylo pozdě. To nepoznáte sami, kdy je máte nosit? A jak jste volili, co? To byla hrůza.

Listopad: tak tu máme tu druhou vlnu. To nemohl nikdo čekat. Opozice nám jen háže klacky pod nohy. Chlapi, z hospody choďte už v deset, nebo raději v osm, nebo tam nechoďte vůbec. A berte vitamíny. Kdo nemá vitamíny, ať bere něco jiného. A nějak to udělejte. Nevíme co, ale nějak.

Prosinec: tak hele, my teď rozvolníme a pak to zas utáhneme. A něco zavedeme. Nevíme sice co, ale určo to zavedeme. Budou zas plošná opatření, ale to se dalo čekat. Musíme se semknout a nějak to vydržet. Jako na jaře, jak jsme drželi spolu, pamatujete?