Kde hledat smysl života

Smysl lidského života není nutné složitě hledat, úplně postačí pohlédnout na pět prstů vlastní ruky.  

O smyslu života již lidé ve své dosavadní historii nesčetněkrát přemýšleli, vedli nekonečný počet debat, stihli napsat horu tlustých knih a natočit kilometry filmů. Definitivní odpověď na otázku, co je smyslem našeho života, však prozatím nikdo nebyl schopen poskytnout. Není to ale nic překvapivého, protože žádný jednoznačný a všeobecně platný smysl života neexistuje. To ale neznamená, že bychom se smyslem života neměli zabývat a neměli jej sami pro sebe hledat. Jedním z vodítek je pět prstů lidské ruky, které symbolizují pět naplňujících lidských činností.

Poznávání světa

Jako děti neustále něco poznáváme. Čicháme, hmatáme, ochutnáváme, pozorujeme. Schopnost poznávat a učit se bychom si měli zachovat po celý život. Po celý život bychom měli studovat, vzdělávat se a zajímat se o okolní svět. Ani zdaleka se přitom nemusí jednat jen o standardní vzdělávání klasického střihu ve školních lavicích, poznávat lze i na cestách, čtením knížek, seznamováním se s novými lidmi nebo třeba návštěvou planetária či jaderné elektrárny. Důležité je, abychom o poznávání neztratili zájem a uvědomili si, o jak úžasnou činnost se jedná. Pestrost světa si zasluhuje být poznávána.

Tvorba a sebevyjádření

Když už něco známe nebo umíme, měli bychom to také využít. To lze učinit prostřednictvím vlastní tvorby. Mezi vrcholné formy lidské tvorby v tradičním chápání patří tvorba umělecká. Jsou mezi námi lidé, kteří se dokážou vyjádřit sepsáním románu, malováním obrazů nebo skládáním symfonií. To ale vůbec neznamená, že by ostatní lidé měli přijít zkrátka. Je jen na nás, abychom se rozhodli, na jakou tvůrčí činnost se zaměříme. Povznášející radost z vlastní tvorby a ze sebevyjádření se dostaví bez ohledu na to, zda se jedná o zahradničení, vaření, stavbu domů, konstrukci raketových motorů, psaní divadelních her, pilotování akrobatického letadla nebo výzkum neuronů.  

Práce

Ne vždy se podaří propojit vlastní sebenaplňující tvorbu s prací, která nám zajišťuje obživu. Někdo sice to štěstí má, většina lidí ovšem nikoliv. Nejedná se ale o vážný problém. Sebevyjádření se můžeme velice dobře (nebo i mnohem lépe) věnovat i mimo naše povolání. Význam práce (ve smyslu povolání) totiž primárně nespočívá v zajištění sebenaplňující činnosti, nýbrž v zajištění pravidelného každodenního režimu, který člověka udržuje v životním rytmu, v zajištění finančních prostředků, které mu umožňují přežít, a v zajištění pocitu prospěšnosti ostatním. Zároveň ovšem platí, že i povolání, které se zdá být zcela nudné a z hlediska sebevyjádření zcela nepoužitelné, může skrývat netušený prostor pro uplatnění našich tvůrčích schopností.           

Výchova dětí           

Člověk se na tomto světě neocitl jen tak z ničeho nic. Jeho vlastní existenci musela předcházet nezměřitelně dlouhá řada jeho předků. Pokud nechce být posledním článkem tohoto řetězce, měl by usilovat o zajištění jeho pokračování. Toho lze dosáhnout založením rodiny a/nebo výchovou dětí. Výchova dětí (vlastních ale i jakýchkoli jiných) je sice nepochybně ohromnou starostí, zároveň ale také ohromnou radostí, která je založená na vzájemném obohacování.  

Péče o mezilidské vztahy

I přes veškerá vzletná prohlášení o svobodě, individualismu a nezávislosti je člověk ve skutečnosti zcela závislý na ostatních lidech. Jsme navzájem propojeni v síti mezilidských vztahů. Tyto sítě nicméně nejsou utkány jednou provždy, právě naopak – vzhledem k jejich jemnosti je o ně nutné neustále pečovat. Rozhodujícím principem v péči o sítě mezilidských vztahů by nám měl být respekt k ostatním lidem, respekt k jejich názorům, přáním a potřebám.

Není pochyb o tom, že pět nastíněných naplňujících lidských činností se leckomu může zdát málo. Pokud si je však dokážeme přizpůsobit našim schopnostem a vlastnostem rozhodně můžeme jejich prostřednictvím prožít plnohodnotný, krásný a činorodý život. Smysl života lze tedy hledat právě v nich – samozřejmě ovšem za předpokladu, že budeme zároveň žít s láskou.